Výlet z 13. na 14. května 2016

V pátek v pět hodin odpoledne jsme dorazili ke klubovně se spoustou věcí. Věci jsme si uložili dovnitř a vydali se s Mrňousem do parku. Mrňous nám řekl, že si máme stoupnout do kruhu a říct svá jména. A potom jsme hráli hru s koštětem. Potom jsme ještě hráli mnoho dalších her, například jsme měli papír, kde byli napsaní všichni vedoucí a my jsme vyplňovali podle poschovávaných papírků, kde pracují, co studovali, jejich věk, mimoskautský zájem a zajímavost. Když jsme hry dohráli, tak jsme se vrátili do klubovny. Tam jsme si řekli výsledky a šli jsme zase ven a hráli vybiku. Když jsme ji dohráli, tak jsme večeřeli a šli jsme spát. Beňa nám vyprávěl pohádku o krokodýlovi, o neposlušném prasátku, lvovi a o králíkovi. Moc se nám líbila. Potom jsme měli jít spát, ale zlobili jsme tam. Otevírali jsme dveře a bouchali, tak nakonec přišel Kocour, napomenul nás, to musel udělat víckrát, až si vzal na pomoc Sovu, vyprávěli nám, jaká mají doma zvířátka a potom už jsme usnuli.

Ráno jsem se vzbudil, šli jsme na snídani, před kterou jsme si pořáli „Nic“, a potom jsme vyrazili na výlet. Před tím jsme si uklidili věci, které jsme na výletě nepotřebovali. Jeli jsme ze zastávky Chodovská Tvrz autobusem 125 a dojeli jsme na Smíchovské nádraží. Odtud jsme metrem jeli na Zličín a odjeli jsme příměstským autobusem na zastávku, odkud jsme šli po úzké cestě směrem k první svačině. Potom jsme ušli dlouhou cestu do dolů, kde jezdil starý vlak. Vlak jsme si prohlédli a pán nám půjčil kameny, které jsme na konci cesty vrátili. Pokračovali jsme k ohništi, kde byly lavičky a my jsme si dali oběd. Pak jsme pokračovali a Ondra rozdával bonbóny, i když neměl narozeniny. Pak už jsme se vraceli na Chodovskou Tvrz, ale ujel nám autobus, takže jsme se museli vracet složitější cestou. V klubovně jsme si sbalili věci, řekli si výsledky a vydali se za rodiči.

Petr Havlíček

Výlet s přespáním

V pátek večer jsme se všichni sešli i s velkými skauty. A šli jsme do našeho parku, kde jsme hráli hry, jedna byla, že si klekl ten, na koho Mrňous ukázal, a dva, co byli vedle něj, museli říct jméno toho, na koho chtěli střílet. Ten si potom klekl taky. Ten, kdo zůstal poslední stát, vyhrál.

Další byla hra s koštětem. Uprostřed stál Mrňous, někoho zavolal, pustil koště a vyměnil se s ním. Ale když jsme stihli chytit koště rychleji, než dopadlo na zem, Mrňous se musel vrátit. Jinak se vyměnil a ten druhý zůstal uprostřed.

Potom jsme šli do velké klubovny, kam jsme si na začátku dali baťůžky. Ti, kteří chodili do 3. třídy, ještě mohli hrát A-Z kvíz, my mladší jsme si museli vyčistit zuby a hned jít spát. Beňa nám vyprávěl pohádku na dobrou noc. Potom odešel dolů do nižšího patra, protože my jsme spali ve třetím, a on šel do druhého. Děti tam svítily baterkou, takže jsem s bráchou nemohl usnout, a pořád tam někdo klepal, k tomu jsme se občas přidali, abysme jim to oplatili.

Ráno jsme si vyčistili zuby a snídali jsme rohlíky namazané marmeládama – jedna byla čokoládová, druhá meruňková a třetí borůvková. Ještě před tím jsme si ale popřáli. Chytli jsme se za malíčky a Beňa řekl: „Co si budeme přát?“, někdo vykřikl „Nic“, tak jsme všichni vykřikli „Nic!“.

Pak jsme vyrazili na výlet. Ale ještě před tím jsme velké věci, které na výletě nebudeme potřebovat, dali k výtahu, který to vše vyvezl do prvního patra. Nejdřív jsme vyrazili autobusem na Smíchovské nádraží, jeli jsme metrem, linkou B, a potom jsme vystoupili a šli jsme někam k dřevěným stolům a tam jsme si dali první svačinu. Potom jsme šli někam, kde byl takový divný vláček. Nedovezl nás na žádnou zastávku. Ale ještě před tím jsme měli v lese závod, kdo bude první u závory. První byl Máťa, druhý jsem byl já, třetí Péťa a čtvrtý Jindra. Když jsme se projeli vláčkem, dali jsme si druhou svačinu u ohniště, ale oheň nebyl zapálený. Při svačině jsme ten vlak viděli dvakrát. Pak jsme vyrazili na obrovitánskej kopec a já jsem upadl. Naštěstí jsem se neskutálel až dolů. Když jsme sešli z kopce, tak jsme šli na autobus, který jezdí mimo Prahu a potom ještě na jeden, který nás dovezl na Smíchovské nádraží, kde nás opustila Sova. V metru Péťa nachytal Beňu, když ho nechal opakovat barvy. Pak už jsme se vrátili ke klubovně, odvezli jsme si věci výtahem, Kocour nám je tam naskládal do zvláštní pyramidy, a venku už na nás čekali rodiče.

David Havlíček

Vláček v Solvayových lomech   –   VIDEO 1   VIDEO 2