V pátek jsme se sešli jako obvykle na hlaváku pod schody. Teď nás tam bylo více než obvykle, protože jsme jeli na střediskové setkání. Původně jsme měli jet do Přelouče, ale nakonec to byl Hradec, což mě docela potěšilo, protože v Přelouči jsme byli loni a i letos tam pojedeme na vánoce. Ve vlaku jsem skončil u tří prasátek, ale místo vepřového řízku jsem dostal jen pár kousků jablka. Ale lepší než nic. Do Hradce jsme dorazili za tmy, ale měli jsme mapu a navigaci, takže na základnu jsme dorazili bez dlouhého bloudění. Po rozdělení do kluboven jsme se šli najíst a pak byla chvíle času na hraní. Na víkend dorazila i Ája, která v Hradci bydlí, proto s námi moc často nebývá. Po uložení dětí jsme vybírali trasu sobotního výletu a později v noci jsme ještě vyrazili se Sovou a Melounem za pokladem do hradeckého podzemí. Ranní vstávání bylo náročné jako vždy, pak rychle ulovit něco k snídani a hurá ven na hru. Tam jsem děti rozdělili po třech na devět skupinek a vysvětlili pravidla. Úkol byl poměrně jednoduchý – nakupovat suroviny a vyrábět hamburgery. Ale aby to nebylo tak jednoduché, komplikovalo to dětem několik plísní, které se je snažily dostihnout a suroviny jim zničit. Nakonec vyhrála skupinka, která již od začátku vyráběla ty nejdražší. Přeci jen přidat surovinu za pár korun a prodat o třicet korun více se vyplatí. Před obědem zbývalo ještě něco času, proto jsme se s nelenivou skupinkou vyrazili podívat do okolí. Na prvním hřišti toho moc nebylo, a tak jsme šli za řeku do parku. Cestou přes „Hučák“ jsme minuli zrekonstruovanou historickou elektrárnu, ale hlavně za ní v parku bylo docela velké dětské hřiště. Děti se rozprchly po atrakcích a já si šel do centra proběhnout letterbox. Po obědě jsme vyrazili s vlčaty z 305ky na zastávku autobusu, odkud jsme jeli trolejbusem na okraj Hradce. Cestující snad moc nenadávali, sice jsme se do trolejbusu vešli v pohodě, ale nakupování asi třiceti lístků zabralo přes pět minut. Z konečné jsme vyrazili po galaktické stezce směrem k planetáriu. U bývalého lyžarského svahu jsme si udělali přestávku vyplněnou válením sudů a závodem do vrchu. Za rohem na nás pak čekalo Slunce a svačina, která se nakonec trochu protáhla. Po společné fotce jsme vyrazili k okraji sluneční soustavy, u Halleyovy komety jsme se zbavili silnice a dostali se k lesu, a kousek za Saturnem jsme narazili na konec Vodnické stezky vedoucí okolo zdejších rybníků. U každé z deseti zastávek nás čekala krátká pohádka, takže cesta ubíhala veseleji a od Datlíka jsme za chvíli došli k Biřičce. Počasí nám vyšlo super, u rybníka se dokonce v podvečer koupalo i několik lidí. Po dovádění na hřišti, kde jsme počkali na pomalejší, jsme okruh zakončili na zastávce. Opět pět minut tisku lístků a honem na večeři. Večer zbyl čas na hry, měli jsme sebou plno deskovek a nejspíš Gába měl celou armádu gougounů, která okupovala přes víkend naši místnost. Navíc byl na chodbě pingpongový stůl. Sice byl bez síťky, ale to nám nevadilo. Děti si zkoušeli trochu pinkat a dokonce jsme si zahráli i my vedoucí. Postavili jsem z knížek „síťku“ a mohli hrát. S Veverkou jsme nakonec Beňu se Sovou porazili. Den utekl rychle a byl zase čas jít spát, alespoň pro děti. V noci jsme se se Sovou vydali trochu se projít po městě, prohlídnout si hradeckou architekturu a ulovit několik kešek. Vrátili jsme se poměrně pozdě, ale i tak mě Sova ještě přesvědčila, abych doběhl pro jednu, co jsem nemohl bez nápovědy najít. Čtyři hodiny, ideální čas se jít proběhnout do centra. Neděle. Pomalu se blíží čas návratu domů a tak balíme věci a uklízíme. Naštěstí jsme to zvládli rychle a můžeme si ještě zaskákat na trampolíně na dvorku a před obědem zajít na blízké hřiště, které jsme potkali v pátek v noci. Pak už se jen rozloučit s Ájou, vrátit místnost do původního stavu a po obědě vyrážíme na nádraží, odkud nás vlak odveze zpátky do Prahy.

zapsal Kocour